Historie

Historie školství v Kuníně
Německá škola v Kuníně byla založena roku 1783 vrchností a po deseti letech byla rozšířena a přeložena do místního zámku. Zde se od vánoc 1807 vzdělával také František Palacký. Po roce 1809 byl tento ústav zastaven a místo něj byla zřízena německá národní škola, která převzala většinu učebních pomůcek bývalého ústavu.
První zápis do české školy se konal v roce 1920 a zapsalo se 31 dětí. Vyhlédnut byl dům č.189 a 23. listopadu začaly adaptační práce. Slavnostně se začalo vyučovat 1. května 1921.
Do školy přicházel 21 žák (10 žáků bylo reklamovaných-do školy nedocházeli). První školní rok byl zahájen 1. září 1921 s 25 žáky. Správcem školy se stal Jan Mužný. Učitelkou ručních prací byla ustanovena Vilma Bechná.
V roce 1930 byla při škole otevřena také mateřská škola a bylo do ní zapsáno 12 dětí. Pěstounkou byla Anděla Kostová.
Školní rok 1938/39 začal se 30 žáky školy a 12 dětmi mateřské školy. V sobotu 8. října byl řídící učitel vyzván, aby předal školní budovu zmocněncům německých úřadů. Budova české školy utichla.
V roce 1945 budovy č.190 a č.193 opět ožily dětským štěbetáním. 1. července byl konán zápis do obecné školy a zapsáno bylo 33 žáci. Řídícím učitelem byl jmenován Ladislav Baroň. Dne 15. července téhož roku se konal zápis do mateřské školy a bylo zapsáno 28 dětí. Školka byla umístěna do budovy č.193.
Počet žáků školy postupně narůstal a v roce 1948 se učil 151 žák v pěti třídách. Od školního roku 1960/61 byla škola osmitřídní a od roku 1962 devítitřídní se školní družinou. V té době navštěvoval školu 301 žák.

22.října 1967 organizovala škola spolu s MNV slavnost položení základního kamene na stavbu nové školní budovy. Slavnostně byla předána veřejnosti 13.září 1970. Od tohoto roku prošla škola drobnými stavebními úpravami a slouží veřejnosti dodnes.
(Vybráno ze školních kronik.)

A co říkají historické prameny?
Kunínský výchovný ústav (1792 – 1814)
Obrázek – Marie Walburga hraběnka z Waldburg-Zeilu (1762-1828), olej na plátně, kolem roku 1790

Kunínský výchovný ústav založený hraběnkou Marií Walburgou z Truchsess-Zeilu byl na tehdejší dobu zařízením velmi neobvyklým, moderním, velmi tolerantním, s novými vyučovacími metodami. Není tedy divu, že postupem času se stal státní moci podezřelým a nakonec byl nařízením moravského gubernia zrušen. Pro hraběnku, vzdělanou ženu s neobyčejným rozhledem, nebyl problém získat pro tuto myšlenku kvalitní spolupracovníky. Protestantský pastor Viktor Heinrich Riecke, který byl nejvýznamnější osobností osvícenského života v Brně, se o kunínský ústav postaral a vnesl do něj duch tolerance, který tu přetrval až do jeho zrušení. Vzorem pro kunínský ústav bylo podobné zařízení, a to ve Schnepfentahalu – Salzmannovo filatropinum, zřízené podle Basedowých zásad (Johann Bernhard Bassedow – zakladatel hnutí filantropismu). V kunínské knihovně nechybí žádné významnější dílo představitelů filantropického hnutí. Zdá se, že v Kuníně vznikla nejlepší pedagogická knihovna tohoto období na Moravě.

V souvislosti s kunínským vzdělávacím ústavem je potřeba zmínit několik jmen. Jedná se o důležité spolupracovníky hraběnky, kteří se o rozkvět ústavu také významně zasloužili. Johann Edmund Schreiber, od r. 1793 zámecký kaplan a první správce ústavu. Kromě jiného publikoval v listu Patriotisches Tageblatt o Industriální škole v Kuníně či o očkování dětí proti neštovicím v Suchdole. Od r. 1806 převzal místo představeného kunínského ústavu mladý a talentovaný Karel Josef Jurende, kterého si hraběnka povšimla v rodině císařského rady Dr. Schindlera, kde zastával místo domácího učitele. Nastává nelehká doba, období protiosvícenských útoků, po bitvě u Slavkova navíc zasáhla kunínské panství epidemie. Na hraběnku docházejí udání – novojičínský děkan Schwan však tato odmítá a hraběnka sama protestuje u moravského gubernia. Dochované dobové písemnosti líčí poměry v ústavu a výuku samotnou velmi příznivě a vztah vyučujících a hraběnky k dětem jako mimořádný.
Dá se říci, že s duchem filantropina se do kraje vrátily staré výchovné myšlenky Jana Ámose Komenského a také duch tolerance a náboženské snášenlivosti. Nepřekvapí nás tedy, že o vánocích roku 1807 přivedl do institutu svého devítiletého synka Františka luteránský učitel z
Hodslavic Jiří Palacký.

Na léta strávená v kunínském ústavu později vzpomíná sám historik František Palacký. Hraběnka, která ráda a hodně cestovala, na svých cestách stále myslela na své děti v Kuníně. Nakupovala knihy, zeměpisné mapy, mědirytiny, obrazy, minerály (v kunínském zámku byla vybudována mineralogická sbírka), fyzikální přístroje apod. Po čase mezi hraběnkou a správcem nastaly rozpory. Jurende odchází a vedení ústavu přebírá zámecký kaplan Turek. Mladý a vzdělaný muž si rovněž získal náklonnost hraběnky. Později však začal ústav zanedbávat a využíval především materiálních výhod pro sebe a své příbuzné.
V té době se stává novým ministrem císaře Klement Lotar Metternich. Podle něj Kunínský svobodomyslný ústav odporuje svému účelu, svým zřízením se vymyká dohledu státu, odchyluje se v metodách všech ve státě zavedených školských ústavů, ve výsledcích neslibuje žádný zdar, spíše může způsobit víceméně rozličné škody. Proto je rozhodnutím moravského gubernia roku 1814 zrušen.
(citace z www.zamek.kunin.cz)